FOTO: Charitní kamion potěšil Ukrajinu

Foto: Oblastní charita Třebíč

Polohovací postele, matrace, noční stolky, invalidní vozíky nebo kyslíkový oxygenerátor. To vše se podařilo Jaroslavu F. Žákovi a jeho kolegům nejen z Oblastní charity Třebíč dovézt v rámci humanitární pomoci do ukrajinského města Velký Berezný. Vypravit už druhý kamion s pomůckami jim umožnilo zklidnění pandemické situace. Věci, které budou na Ukrajině pomáhat, získali hlavně z Německa od Franka Spekhorsta, předsedy spolku Kids for kids v Třebíči, vedoucího B&A Strukturförderungsgesellshaft Zerbst mbH, Bitterfeld-Wolfen Matthiase Bergera, a Georga Kuropky, zástupce Lions Club Bitterfeld-Wolfen. Uskladnění materiálu a náklady na transport pak zajistil Richard Horký, ředitel TTS z Třebíče. Jak vypadala cesta na Ukrajinu v doprovodném vozidle, co všechno bylo potřeba zařídit a s čím se musela humanitární výprava potýkat na ukrajinské hranici? 

Autem trvá cesta z Třebíče na slovensko-ukrajinskou hranici 8 hodin jízdy. Kamion vyjel v neděli 8. srpna z třebíčské Boroviny. Jaroslav F. Žák s kolegy vyrazili v neděli odpoledne a v pondělí ve 4 hodiny ráno dorazili k ukrajinské hranici u slovenské obce Ubľa. Tam se ale celá cesta kvůli pandemii koronaviru zkomplikovala. „Ukrajinský celník nám řekl, že žádné naše dokumenty jako očkování, a tak dále, neplatí. Museli jsme si stáhnout aplikaci VDoma, tam zadat číslo pasu a okamžitě nám začala plynout doba 72 hodin, kdy jsme si museli stihnout nechat udělat ve vzdáleném městě Užhorodě covidový test. Cestu jsme měli naplánovanou na hodiny, a teď jsme si najednou museli dělat test, a potom si jet pro výsledek,“ popsal zážitky z celnice Žák. 

I kamion s humanitární pomocí měl na hranicích problémy. Ukrajinští celníci mají podíl z každého procleného nákladu, což ale pro humanitární pomoc neplatí. „Musí to dělat zdarma a to, co je normálně hotové za dvě hodiny, nám trvalo celý den. Musím velmi ocenit pomoc ze strany řádových sester z Řádu Kongregácia dcér svatého Františka Assiského, které se mnou jely za celními deklaranty vyřídit vše potřebné,“ vzpomíná Žák. 

Komplikace pokračovaly i při vykládce kamionu v cíli cesty – sedm a půltisícovém Velkém Berezném. Lidé, kteří měli přijít vyložit lůžka z kamionu, nedorazili. „Ukrajinci jsou zvyklí takové situace řešit. Díky paní primářce Uljaně Kachmar, jejíž manžel je voják, tam do 20 minut přijelo nákladní auto s vojáky a asi za půl hodiny to měli vyložené,“ popsal Žák.  Místní nemocnice s kapacitou 150 lůžek odpovídá velikosti města, budova s přístavky je v areálu parku. „Nemocnici chybí kromě lůžek i vybavení a přístroje. Rozhodli jsme se proto, že jim budeme pomáhat dál. Chci oslovit tuzemské nemocnice, jestli nevyřazují staré přístroje, a nemocnice by tam potřebovala i sanitku,“ uvedl Žák.  

Pomoc Oblastní charity Třebíč nezůstala bez odezvy, formou dopisu na ni zareagovalo také ukrajinské ministerstvo zdravotnictví. „Vámi poskytnutá pomoc bude podporovat boj proti koronavirové infekci, zabezpečovat ochranu zdraví a též život pacientů v naší nemocnici,“ stojí v dopise.  

Ve Velkém Berezném Žák s kolegy svou cestu nekončili, nýbrž pokračovali dalších 1300 kilometrů na východ do města Melitopol, kde spolupracují s misionářem Petrem Krenickým. „V Melitopoli pomáháme přes deset let. Petr Krenický zakládá farnosti a vždycky to spojoval s charitou. Nedávno se místní Charita osamostatnila a dnes pomáhá, kromě ostatním, i lidem bez domova. Vznikla tam pro ně vývařovna a místní zakládají sociální podnik, kde by tito lidé mohli pracovat,“ vysvětluje Žák. 

Přes všechny komplikace nakonec cesta splnila svůj účel. Nemocnice ve Velkém Berezném je díky dvěma kamionům z Třebíče lépe vybavená a místní pacienti i zaměstnanci nyní mohou pracovat v lepším prostředí. Díky patří nejen panu Žákovi, ale i Richardu Horkému, Franku Spekhorstovi, Matthiasi Bergerovi, Georgi Kuropkovi a všem dalším, kteří se na humanitární pomoci podíleli.