Jak se žilo v Hrotovicích od 15. do 18. století

Ilustrační foto
Autor: Frettie, Wikimedia Common...

Jestliže po dobu 14. století byly Hrotovice vždy vsí v majetku šlechty a jejich postoupení se odehrávalo vždy přímo mezi příslušníky šlechty, v roce 1407 udělil ves Hrotovice s dvorem do dědictví Milotovi z Křižanova moravský markrabě Jošt. Tentýž Milota nechal svojí manželce Elišce z Lipé v roce 1420 zapsat věno ve vsi Hrotovice.

Eliška po smrti manžela Oldřicha z Doubravice v roce 1437 vložila vlastnické právo k Hrotovicím, a všemu co k nim náleží, svým synům. Potomci rodu pánů z Doubravice, kteří se prostřednictvím sňatku Oldřicha z Doubravice s Eliškou z Lipé dostali do Hrotovic, se o zdejší statek starali následující století.

Reforma a tolerance

Už v 15. století konflikty vycházeli z aktivit těch, kteří se církev i společnost snažili reformovat. Jedna cesta směřovala k disputacím a snahám o umírněné provedení změn, zatímco ta druhá, která se mnohým jevila mnohem rychlejší a hlavně jednodušší, byla hodně radikální. Proto se rozpoutaly husitské války, proto vzájemné vyřizování účtů mezi bývalými příbuznými se odrazilo například i v postojích šlechticů za česko-uherské války.

Nastalou dobu míru proto všichni vítali  s nadšením. Mohla se začít znovu rozvíjet řemesla a obchod, díky tomu vzkvétala města, městečka i celá panství a to vše přispělo i k zásadnímu rozvoji v oblasti kultury a vzdělanosti.

Svoji nepopíratelnou zásluhu na tom měli i držitelé jednotlivých statků a v případě Hrotovic se po celou první polovinu 16. století o rozvoj svojí obce zasadili páni z Doubravice. Až v roce 1548 nechala do zemských desk zapsat svoji závěť Ludmila z Kyjovic. Podle ní měly Hrotovice připadnout Jimramovi z Doubravice a v případě jeho úmrtí pak jeho dceři Ester.

Jimram z Doubravice je v Hrotovicích zmiňován ještě v roce 1559, ovšem už v roce 1561 je v deskách uveden zápis tzv. spolku. Ester z Doubravice vzala na spolek (tvz. připsala mu ideální polovinu svého majetku v Hrotovicích; tedy na tvrz, dvůr a ves se vším, co k ní náleží) svého manžela Zdeňka Lva z Rožmitálu. Kdy zemřela Ester, není jasné, ovšem v roce 1574 už vložil Zdeněk Lev z Rožmitálu do zemských desek věnem svojí manželce Justině Polhamové užívání tvrze a vsi Hrotovice. O pět let (1579) později Hrotovice opět změnily majitele.

Tentokrát se jím stala Veronika Zelená z Říčan a v zemských deskách se při tomto zápisu poprvé objevil záznam o faře ve vsi a o povinnosti majitelů vsi týkající se dodržování patronátního práva nad tímto farním kostelem.         Veronika obratem vzala na spolek nad hrotovickým statkem svého manžela Arnošta Zahrádeckého ze Zahrádek a na Krhově. Po Veroničině smrti se Arnošt ze Zahrádek znovu oženil a svojí nové manželce Polyxeně hraběnce z Turnu vložil roku 1590 do zemských desk právo užívání tvrze, dvora i vsi Hrotovice, kterou držel.

Protože ho i Polyxena s okamžitou platností ustanovila spoluuživatelem majetku, byla po Arnoštově smrti uzavřena roku 1598 trhová smlouva, prostřednictvím které prodal Jan ze Zahrádek jménem svým i svých nedospělých sourozenců dědictví po otci Polyxeně z Turnu. Jednalo se o tvrz, poplužní dvůr, pivovar(!), ves s mlýnem atd., to vše v ceně 20 000 zlatých. I z uvedených údajů ze zemských desk je patrný značný posun v hospodářské úrovni statku.

V průběhu téměř celého 16. století se k náležitostem hrotovického statku počítá tvrz, poplužní dvůr, ovčírna a všechny louky, pastviny, rybníky...Když se poprvé v roce 1579 objevuje v zápisech kostel s patronátním právem, jehož výkon náležel držiteli panství, je naprosto zřejmé, že vlastníci Hrotovic se svými poddanými už nepařili ke stoupencům katolického vyznání, ale řadili se k evangelíkům.

Z jiných pramenů víme, že příbuzní pánů z Doubravice, kteří drželi nedalekou Valeč a ve druhé polovině 16. století i významné panství v Třebíči, se hlásili ke stoupencům "moravských" bratří, k jakému vyznání konkrétně se klonili hrotovičtí majitelé se z dochovaných pramenů ovšem nedozvíme. Další důkaz o hospodářském rozvoji panství přináší další zápis v zemských deskách už od doby, kdy na našem území zuřila třicetiletá válka.

V roce 1626 prodal Ferdinand II. Habsburský zámek(!) Hrotovice, ves, dvůr, kostel s kostelním podacím, s pivovarem, mlýnem a vším ostatním Jiříkovi Březnickému z Náchoda za sumu 29 300 zlatých. Poprvé se v zápisech nezmiňuje tvrz, ale zámek.

Rekatolizace českých zemí

Krátce po koupi Hrotovic Jiříkem Březnickým z Náchoda bylo vydáno v roce 1628 Obnovené řízení zemské pro Moravu, které znamenalo mimo jiné zahájení rekatolizace českých zemí. Evangelíci měli možnost volby: buď odejdou ze země, nebo přijmou katolické vyznání. Značná část obyvatelstva zvolila samozřejmě druhou variantu, ovšem přesto jich i mnoho odešlo do zahraničí a v čele emigrantů stáli významní vzdělanci doby.

Díky tomuto procesu rekatolizace odcházeli evangeličtí kněží, a protože byl nedostatek kněží katolických, zůstávalo množství farností bez svého duchovního správce. Stejná situace nastala také v Hrotovicích. Farnost zůstala bez katolického kněze a stala lokálií farního kostela v Krhově, kam byl katolický kněz dosazen.

Hrotovice koupil v roce 1672 Ondřej Roden z Hirzenau a Hrotovic se konečně zase ujal rod, který se správě zdejšího statku věnoval téměř 150 let. Jejich jasná vize a taky stálost vrchnosti umožnila hospodářský rozvoj, navíc se jim podařilo počátkem 18. století připojit krnovský statek k Hrotovicím. Přestože jejich doba byla pro Hrotovice poměrně šťastná a hospodářsky úspěšná, odrazily se v dějinách obce i v tomto období celospolečenské události, které nepatřily zrovna k radostným.

Patřilo k nim robotní povstání, které v roce 1821 zasáhlo značnou část jižní Moravy a nevyhnulo se ani Hrotovicím. Na přelomu března a dubna 1821 hrotovičtí poddaní odmítli nastoupit na robotu. Vzpoura proti zvyklostem v době, kdy se měli zahajovat práce na polích, a jejich neprovedení či zpoždění by se tak odrazilo na kvalitě i kvantitě úrody. To by vedlo i k omezení příjmu vrchnosti, což logicky odmítla vrchnost připustit. Robota byla zrušena až v září 1848.

Vzdělanost v Hrotovicích

Na sklonku roku 1774 vydala Marie Terezie všeobecný školský řád, podle kterého měla být v místech sídel far a filiálních kostelů zřízená škola, a docházet do ním měly povinnost děti ve věku od 6 do 14 let z farní obce i z obcí přifařených. Tímto řádem Marie Terezie pouze nastavila přesná pravidla, kterými se jinak už celkem fungující školství mělo řídit.

Existenci školy v Hrotovicích před zánikem farnosti, můžeme jen předpokládat. Výuka žáčků totiž v době středověku patřila k běžným povinnostem duchovního správce a není žádný důvod, proč bychom o této skutečnosti měli pochybovat v případě Hrotovice. Jenže nám chybějí prameny, které by nás informovaly o jménu učitele, či o nějaké platbě určené přímo učiteli.

Na sklonku osmdesátých let 18. století byla v Hrotovicích postavena budova pro tzv. triviální školu. Podle školské fase z roku 1788 byla zcela nově postavená a zřízená škola v Hrotovicích vedena jako filiálka krhovské školy s 96 žáky. Zpočátku školní budovu tvořila jedna třída a byt pro učitele, který byl podřízen příslušnému školdozorskému úřadu, přičemž obvod školdozorce se shodoval s obvodem děkanství.

Školství bylo tedy v této době stále ještě podřízeno církvi. Změna nastala až ve druhé polovině 19. století. Po celou dobu byla v Hrotovicích výuka vedena pouze v jedné třídě, i když kolem poloviny 19. století už bylo naprosto zřejmé, že tento stav je nadále neudržitelný. K rozšíření na dvoutřídní školu došlo až v roce 1864, ovšem to už byla  zcela jiná doba.

Mgr. Jitka Padrnosová, Ph.D., státní okresní archiv Třebíč

Článek byl převzat ze Zpravodaje obce Hrotovice se souhlasem vydavatele.