Duchovní vertikála, která povstala z pekla: Znáte historii kostela sv. Jana Křtitele v Náměšti?

Ilustrační foto
Autor: Náměšťské listy

Když se řeka Oslava prosmýkne pod skalnatým ostrohem, na němž trůní zámek, a pokračuje dál pod oblouky barokního mostu, její šumění doprovází život v údolí. Zatímco most spojuje břehy v horizontále, v srdci města na náměstí se k nebi vypíná jiná stavba – kostel svatého Jana Křtitele. S věží hrdě vztyčenou nad střechy domů shlíží na každodenní shon Náměště s klidem věčnosti. Je to tichý partner světské moci na kopci; dům Boží, který se stal duchovní kotvou celého kraje.

Pevnost naděje a tichý dialog

Kostel. Co ve vás vyvolává toto slovo? Je to přístav v bouři, místo, kde se zastavuje čas a kde se modlitby v tichosti vznášejí vzhůru k Bohu. Zatímco latinské castellum nám připomíná pevnost, řecké ekklésiá nás vrací k původnímu významu: společenství lidí. A náměšťský kostel je přesně takový – pevnou tvrzí víry i místem, kde se po generace potkávají osudy místních obyvatel v radosti i zármutku.

Z popela k barokní vznešenosti

Kostel svatého Jana Křtitele je umístěn na místě původního malého románského kostela zmiňovaného v pramenech v roce 1345. Historie tohoto místa je protkána zkouškami, z nichž nejtěžší přišla v 17. století. 22. červen roku 1629 se do kronik města zapsal černým písmem. Rozsáhlý požár tehdy zachvátil Náměšť a nenasytné plameny nešetřily ani chrámovou loď.

V troskách se zrodila nová podoba chrámu. Klíčovou roli v obnově sehrál rod Verdenberků, který právě v tu dobu koupil náměšťské panství od Albrechta z Valdštejna. Jan Křtitel Verda z Verdenberka vztyčil v letech 1639-1641 nové duchovní centrum města a zasvětil je svému patronu Janu Křtiteli. Verdenberkové tak položili základy raně barokní stavby, jejíž monumentální průčelí s jejich rodovým erbem dodnes vítá příchozí.

Galerie mistrů: Troger, Stoll a Winterhalder

Skutečný umělecký rozkvět interiéru však přišel s vrcholným barokem. Když vstoupíte do lodi kostela, váš zrak okamžitě upoutá hlavní oltář. Zdejší obraz Křtu Páně a další dva oltářní obrazy jsou připisován věhlasnému mistru holandského původu Friedrichu Stollovi z roku 1640. Další významné obrazy vznikly o století později v ateliéru Paula Trogera, ředitele vídeňské Akademie, označovaného magnus parens rakouského malířství 18. století.

Duchovní atmosféru dotváří sochařská výzdoba z dílny Josefa Winterhaldera staršího. Tento mistr, jehož sochy známe z náměšťského mostu, vtiskl i do interiéru kostela vznosnost a pohyb, které jsou pro barokní zbožnost tak typické.

Svědek válek i tichý strážce

Kostel musel, podobně jako kamenný kmet nad řekou, čelit mnoha bouřím. Přečkal drancování vojsk i hrozby moderních válek. V květnu 1945, kdy nad městem hřměly výbuchy a most zachránila jen statečnost místních občanů, věž kostela neochvějně stála jako maják. Robustnost věže a hloubka víry, která k těmto zdem patří, jsou symbolem nezlomnosti. Zvony z této věže po staletí oznamují, že život v údolí Oslavy jde dál, bez ohledu na to, jaké zkoušky čas přinese.

Vertikála klidu

Dnes je kostel sv. Jana Křtitele víc než jen architektonickou památkou. Je to místo, kde se historie Verdenberků a Haugwitzů přirozeně potkává s moderním životem. Je to nejen kamenný svědek minulosti, ale i prostor pro živé společenství věřících.

Až příště půjdete náměstím, zastavte se. Tento kostel není jen stavbou z kamene a malty, je to ten nejkrásnější pozdrav z dob, kdy krása, umění a víra kráčely ruku v ruce k nebesům.

Článek byl převzat z Náměšťských listů