Náměšť nad Oslavou získala ocenění Historické město roku 2025

Ilustrační foto
Autor: Náměšťské listy

Ve čtvrtek 16. dubna se sdělovacími prostředky nesla mimořádná novina: Náměšť nad Oslavou se stala Historickým městem roku České republiky. Nejen o této největší dubnové události se budeme bavit se starostou Janem Kotačkou!

Památky jako prostor pro společný život Náměšť získala titul Historické město České republiky. Honzo, cítíš se jako historický starosta?

No, když se podívám ráno do zrcadla, tak občas začínám mít pocit, že jsem historický starosta, ale s tím patrně nemá to ocenění nic společného. Historické město roku je titul, kterým je zdůrazněno to, jakým způsobem tady v Náměšti nad Oslavou společně žijeme. Není to jen o tom, jakým způsobem udržujeme památky a jak je opravujeme, ale jaký nový život těm památkám umíme vdechnout.

Takže vlastně ta historicita znamená spíš oživování těch starých památek a vdechování nového života.

Myslím si, že přesně takhle to je. Samozřejmě, kdybychom neudržovali památky, nepečovali o ně, nedávali finanční prostředky do jejich obnovy, tak bychom cenu Historické město nemohli získat. To určitě ne. Ale je to z velké části opravdu o tom, jak nově vdechnout těm památkám život.

Máš třeba nějaké kuloární informace, podle čeho se komise rozhodovala, proč ten titul získá právě Náměšť?

Komise vyhodnotila program Regenerace, který máme zpracován, a jak je naplňován. Oni si prošli náměstí, zhodnotili si to pro sebe a potom jsme měli možnost s nimi hodinu debatovat. Té debaty se účastnili i zástupci Kulturního střediska, pan kastelán, pan Tasovský a zástupci města a radní. Bavili jsme se právě o tom, jakým způsobem Náměšť žije památkami a co všechno se v nich děje. Například to, že olympiáda je zahájena na náměstí, že Roman Franc vyfotil skupinovou fotku Náměšťáků na historickém mostě, že je Oživený zámek a podobně. Velmi kvitovali s povděkem spolupráci státního zámku s městem. My máme pocit, že je to normální, ale ono to tak rozhodně všude není a u nás je spolupráce všech těchto aktérů velmi příkladná.

Já jsem vůbec nevěřil, že tu cenu můžeme získat, protože když jsem kolem viděl velká historická města, která kulturních a národních kulturních památek mají opravdu velké množství, tak jsem si říkal, že v té silné konkurenci nemůžeme uspět.

Ale komise opravdu zhodnotila obrovské nadšení – a to nejen nás, současníků, ale i nadšení našich předchůdců. Lidí, kteří už třeba mezi námi nejsou a kteří byli právě u zrodu těch kulturních akcí a u toho, když se začalo město po revoluci proměňovat. Když se začalo pamatovat na to, jak má vypadat náměstí, nábřeží... ….

V té době neměli peníze, ale měli své představy, které dokázali realizovat. I těmhle lidem za to patří poděkování a ta cena patří i jim. Stejně jako těm, kteří už mezi námi nejsou, ale svým příběhem se o Cenu také zasloužili.

Myslím si, že je to skvělé ocenění. Ale když se člověk podívá na ta nominovaná sídla, tak tam byly samé „těžké váhy“. Bavili jste se třeba s ostatními starosty? Bylo to pro tebe inspirativní?

My jsme si tam s kolegy povídali a byl jsem rád, že nám říkají, že nám vítězství v soutěži upřímně přejí. My jsme se divili, že cenu dostáváme, ale oni to tak nevnímali a oceňovali to, jak pracujeme s tím, co v Náměšti máme. Líbila se jim myšlenka nábřežní promenády, přístupu k památkám a jejich využívání a toho, co se v těch památkách děje.

Můžeš přiblížit, jak celá ta slavnostní událost probíhala?

Probíhalo to v nádherných prostorech Pražské křižovatky. Vystupovala tam Základní umělecká škola z Moravské Třebové, která získala ocenění před námi. Pro naši ZUŠ z toho plyne úkol, že se bude muset postarat o kulturní program příští rok. Proběhly úvodní zdravice zástupců Ministerstva kultury, Ministerstva pro místní rozvoj a promluvil i předseda Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Poté se začalo vyhodnocovat – nejdříve tři mimořádné ceny a pak ta hlavní. Když jsme nebyli mezi těmi třemi mimořádnými, říkali jsme si, že máme smůlu, ale když pak zaznělo „Náměšť nad Oslavou“, skoro jsem přestal dýchat, jak mě to dojalo. Člověk v tu chvíli vidí všechny Náměšťáky před očima a nejraději by tu cenu rozkrájel na kousky a každému jeden pověsil na krk.

Článek byl převzat z Náměšťských listů a byl redakčně zkrácen