Barokní most v Náměšti: Kamenný příběh, který spojuje břehy i staletí

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

Když se řeka Oslava proplétá krajinou od Žďáru směrem k Ivančicím, její plavba je plná jasu a radosti. Proteče kolem Radostína, zkrotne v Mostišťské přehradě a zatančí si v zákrutách u Vanče, aby nakonec vplula do klidného údolí Náměště. Tam, přímo pod zámkem tyčícím se na vysokém ostrohu, se řeka na chvíli zastaví v němém úžasu. Shlíží na ni totiž barokní klenot, který za 66 kilometrů její cesty nemá obdoby.

Více než jen čtyři písmena

Most. Co ve vás vyvolává toto slovo? Je to prostředek, jak k sobě mít blíž, jak spojit dvě odlehlá místa a otevřít se nové perspektivě. Zatímco anglický název bridge odkazuje na staroslovanské břevno, latinský titul pro vysoké duchovní – pontifex – nás vrací k samotné podstatě: stavitel mostů. A ten náměšťský je skutečným mostem mezi břehy i dějinami.

Od neklidných vod k pevným základům

Tam, kde dnes kráčíme po kameni, býval kdysi brod a u něj socha sv. Jana Nepomuckého. V jednom historickém zápisu se píše: „Roku 1706, počátkem května byla velmi vysoká voda v Náměšti, všechny mosty strhla a zničila; most na cestě do Mohelna byl zcela odnesen, ten v Náměšti až k soše sv. Jana Nepomuckého.” Kde ale tento most stával,to není jasné.

Dlouho se žádná vrchnost neodvážila k tak nákladné stavbě, až rok 1737 přinesl změnu. Nový majitel panství, hrabě Václav Adrián z Enkenvoirtu, disponoval díky svým statkům v Rakousku dostatečným jměním. K práci povolal místní poddané, o kterých dobové zápisky rektora Breijnna mluví jako o „bezprstých šelmách“ – lidech, kteří se raději sami zmrzačili, aby nemuseli do vojska. Hrabě nechal na mostě vytesat latinský nápis, který dodnes hlásá, že on a jeho choť Marie Josefa vystavěli toto dílo od základů na trvalou památku.

Zřejmě z roku 1737 nebo z několika málo let následujících je i první obrazové zpodobnění mostu, a to na obraze, jehož originál je na zámku Greillenstein, ale jehož kopie je k vidění na náměšťském zámku.

Alej žehnajících světců

Ačkoliv byl most hotov, své pověstné sochařské výzdoby se dočkal až v roce 1744. To už panství patřilo zbožnému hraběcímu páru z Kufštejna, který chtěl po italském vzoru oslavit Boha a jeho svaté. Sochy, které jsou dílem barokních mistrů Josefa Winterhaldera staršího a Alexandra Jelínka, byly osazovány postupně. Plnou krásu všech 20 soch zachytila až veduta městečka z poloviny 18. století.

Most fascinoval i samotného budoucího císaře Josefa II., který se po něm při své návštěvě 8. 10. 1771 prošel.

Svědek válek i ničivých živlů

Most musel čelit mnoha zkouškám. Odolal ničivým povodním v letech 1812, 1888 i 1985. Přečkal i kritický květen 1945, kdy těsně u něj dopadla sovětská bomba, která naštěstí nevybuchla.

Sám most byl v té době podminován ustupující německou armádou, ale v noci na 9. května čtyři náměšťští občané – Jaroslav Beneš, Josef Řezáč, František Novotný a Ludvík Stejskal, vlezli pod oblouky mostu a odstranili miny, přestože po mostu přejížděla německá vojenská kolona.

Robustnost stavby byla taková, že v roce 1968 unesla i sovětské tanky. Teprve od roku 1986, po otevření nového mostu, slouží tento kamenný kmet výhradně pěším.

Současnost v pískovci a betonu strana

Čas je neúprosný k lidem i ke kameni. Sochy byly několikrát opravovány a v roce 1981 musely být kvůli špatnému stavu sňaty a uloženy v Luteránce na zámku. Na jejich místa nastoupily kopie, které byly při poslední opravě mostu zrestaurovány.

Vertikála klidu nad řekou

Dnes je náměšťský most, podobně jako sousoší na náměstí, duchovním tepem města. Je to místo, kde se barokní zbožnost přirozeně potkává s moderním životem. Až příště půjdete alejí žehnajících světců a archandělů, zastavte se na chvíli. Tento most není jen cestou přes řeku, je to ten nejkrásnější pozdrav z dob, kdy krása a víra kráčely ruku v ruce.

Článek byl převzat z Náměšťských listů