První kámen zmizelého v Náměšti připomíná tragický osud Karla Pragera

Ilustrační foto
Autor: Náměšťské listy

Stolperstein, nebo také kámen zmizelého, se dává do dlažby před dům, který byl posledním známým bydlištěm oběti, která měla navěky zmizet z lidské paměti v některém z německých koncentračních táborů za druhé světové války. A to kvůli své národnosti, víře nebo názoru. Tímto způsobem znovu ožívá člověk, o kterém si jeho vrazi mysleli, že se po něm po popravě zcela slehne zem.

Původně šlo o projekt německého umělce Guntera Demniga, který první kámen položil 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem, první v současné podobě roku 1995. Pokládá je dodnes po celé Evropě. Od roku 2008 se Stolpersteiny nacházejí i v chodnících ve městech v České republice a od 24. dubna 2025 i v Náměšti nad Oslavou na Masarykově náměstí před Domem u Bílého koníčka.

Právě tam bydlel pan Karel Prager, Náměšťák, jemuž jehož židovský původ zaručil jednosměrnou jízdenku do Osvětimi. Tam byl 13. března 1942 zavražděn ve věku 42 let. Karel Prager žil v početné rodině na Masarykově náměstí číslo 63.

V domě žil společně se svojí ženou Marií a synem Ivanem. Karel Prager se věnoval obchodní a hostinské živnosti a jeho pracovní úspěchy ho motivovaly k podpoře místní komunity. Angažoval se například při výstavbě místní Sokolovny. Na jejím průčelí také visí pamětní deska, na níž se díky jeho záslužné činnosti objevilo i jeho jméno.

Klidný život rodiny Pragerovy narušila nacistická okupace, která vedla k pronásledování a diskriminaci lidí židovského původu. Karel Prager byl proto zatčen gestapem nejen z rasových důvodů, ale také pro svoji angažovanost v místním Sokole.

Nešťastný osud Karla Pragera podrobně studovala skupina studentů Bráfovy akademie Třebíč - Lukáš Durda, Michal Nevoral, Jan Soudný a Tomáš Vítů pod vedením paní učitelky Zuzany Kratinové.

V rámci svého projektu prozkoumala archívy a historické prameny a našla potřebné informace. A protože zastupitelstvo města tento projekt schválilo, mohlo dojít na Jom ha-Šoa ke slavnostnímu položení prvního náměšťského stolpersteinu.

Cože? Že nevíte, co je to Jom ha-šoa? Jedná se o den vzpomínek na oběti holokaustu, který se připomíná 27. nisanu podle židovského kalendáře. Tento den je v evropském kalendáři pokaždé jindy. Stačí si zapamatovat, že je to 12 dnů po prvním jarním úplňku. Jak prosté!

Náměšť se už potřetí připojila k této celosvětové akci. Není nijak složitá, na předem domluveném místě se nachystá seznam některých obětí holokaustu, který chystá a v celé České republice koordinuje Institut Terezínské iniciativy. Po roce 2010 se u nás začala vedle jmen zavražděných kvůli židovskému původu číst i jména romských obětí rasového pronásledování. A lidé, kteří se na tomto místě sejdou, přečtou jména z tohoto seznamu.

Před kostelem na náměstí se tentokrát sešel slušný zástup lidí, kteří vyřkli jména, která měla být dávno zapomenutá.

Po čtení jmen obětí zamířily kroky zúčastněných o několik metrů blíže vjezdu na náměstí a tam bylo vše připraveno k položení kamene zmizelého. Za tónů židovské písně v podání dvou klarinetů se tento malý památník ocitl mezi ostatním kameny v dlažbě. Máte tak možnost připomenout si Karla Pragera kdykoliv při cestě městem.

Závěrečná část programu se nesla ve znamení přednášky studentů z Třebíče o jejich práci a bádání v záležitostech Karla Pragera. A potom promluvil pan Petr Urban, vnuk Arnošta Beneše. Tento třebíčský všeuměl, který fotil, filmoval, maloval, vyráběl různé předměty, byl ve své práci také násilně přerušen a odtransportován do koncentračního tábora, kde také zemřel.

My jsme si s blízkým příbuzným připomněli kouzelný tajný prostor pod schodištěm Benešova domu v Třebíči, ve kterém po mnoho desetiletí vydržely předměty, vybavení a výtvory Arnošta Beneše, takže si po mnoha letech od jejich vzniku můžeme prohlédnout ucelenou sbírku předmětů, které vlastnily za první republiky židovské rodiny.