Výstava Oko do duše automobilu v Náměšti potěšila každého milovníka aut

Ilustrační foto
Autor: Kraj Vysočina

V září a říjnu zavládl ve výstavní síni duch automobilů. Tolik různých typů a značek nikdy neviděl určitě ani Zámecký vrch. Pravda, výstava Oko do duše automobilu neukazovala skutečná auta, ale jejich modely, které poctivě sbírá Standa Hajšel. A tyto modely byly doplněny exkluzivními fotkami automobilů, které do svého foťáku pochytal Vojmír Blažek.

Dejme nejprve slovo Standovi Hajšelovi:

Jak ses dostal ke sbírání autíček?

Začalo to tím, když jsem párkrát dostal nějaké autíčko ke svátku, k narozeninám, na Vánoce. Rodiče možná mohli tušit, že si zadělávají na problém, ale tak to vzniklo.

Jaké bylo tvoje první autíčko?

Nevím, které bylo úplně první, ale stoprocentně jedny z prvních – které bylo i na té výstavě – byly šedá a bílá Škoda rapid a žlutá Tatra 603. Ty se dožily dneška, zbytek už je někde v pánu Čest jejich památce.

A co tě vedlo k tomu, že jsi k té tatrovce a škodovce začal pořizovat další a další auta až do těchto mamutích rozměrů?

Pořád jsem si s těmi autíčky hrál a pořád jsem nějaká dostával, a potom jsem zjistil, že to začíná tvořit ucelenou sbírku, ve které chybí určité modely, tak jsem je začal systematicky hledat a dokupovat. Potom otevřeli hračkářství vedle radnice, a tam těch autíček měli opravdu hodně. Takže bylo najednou kde a co brát. A v okamžiku, kdy jsem začal sám vydělávat, najednou byly i zdroje, a většina z nich šla do této sbírky.

Kolik těch modelů máš?

Vlastně ani nevím, to byste si museli spočítat na té výstavě. I během výstavy mi to nedalo, tak jsem několik modýlků dokoupil a umístil je do expozice. Myslím si, že těch aut bude kolem 800.

A je nějaký model, který nemáš a který by sis toužebně přál?

Ano, chtěl bych Dacii solenzu, to je auto, které je tak trochu zapomenutým levným vozem, který se prodával jenom chvíli, takže ji u nás na silnici prakticky neuvidíte. To je exot, který mi ve sbírce chybí.

O pár odpovědí jsme poprosili také fotografa Vojmíra Blažka:

Fotografuješ především auta, nebo fotografuješ všechno?

Všechno, není to nijak omezeno na specifický žánr. Ale auta jsou mi hodně blízká včetně jejich propagace a produkce. Ale velice často se využívají auta i jako prostředek pro focení svateb nebo pro modeling.

Porovnej focení při modelingu a focení aut?

Tak auta jsou pro mě vášeň, ale obojí se dá skloubit, protože formou prezentace zvané TFP ty holky potřebují nějaké portfolio, takže se velice často fotí s auty, ať už moderními nebo retroauty. Má to k sobě blízko a obě dvě oblasti – ženy a auta – jsou takové výzvy.

Ženy necháme stranou, pojďme k autům. Co je pro tebe při fotografování aut nejvyšší výzvou?

Každé auto na mě působí odlišně. Abych je mohl nějak fotit, tak vždycky ve mně musí něco vzbuzovat. Čím více ten design ve mně vyvolává emoci, tím více se to promítá do té fotografie. Za poslední dekádu se navíc vzhled aut výrazně změnil, je v něm spousta abstraktních prvků, a to mě láká.

Máš raději stará auta nebo současná?

Spíš to retro u veteránů, má to určité kouzlo, zvlášť třicátá a čtyřicátá léta.

Fotíš raději auta v pohybu nebo staticky?

V pohybu. Když je tam pohyb, tak se s tím dá mnohem víc pracovat.

Máš nějakou svou nejoblíbenější fotku, kterou jsi udělal?

Ano, ale není to auto, Je to strom, kterým prostupují tak zvláštně paprsky. Ten strom má pro nás i určitý význam, takže i z toho důvodu je to moje nejoblíbenější fotka.

Co je pro tebe největší výzva jako pro fotografa?

Svatba. Je to okamžik, zlomek vteřiny, ve které musí člověk udělat krásnou fotku. Zaznamenává důležitý okamžik, který mají lidé před sebou celý život a je tam spousta emocí. Takže asi určitě svatba.

Stává se ti jako fotografovi, že když něco vidíš, že okamžitě myslíš na to, jak bys to vyfotografoval?

Určitě, za pochodu na to myslím skoro pořád a někdy si to i napíšu, abych na to nezapomněl.

Co ti v poslední době udělalo radost?

Děti. Synovi se daří v tanečních, hezky hraje na housle a nejmladší půjde do první třídy. Samozřejmě je taky fotím, ale je to velký problém, protože nevydrží chvilku na místě.

Výstava Oko do duše automobilu kombinovala tvoje fotky a obrovskou přehlídku modelů. Jak se ti líbila tato kombinace?

Myslím si, že to bylo hodně zajímavé. Jak vím, tak měla velký úspěch u dětí a bylo to asi hodně originální fotky aut ve skutečnosti a jejich zmenšené modely. Ještě jsem nikde takovou kombinaci neviděl.

Článek byl převzat z Náměšťských listů se souhlasem vydavatele